Silvestrovský výšlap - 31.12.2021

V loňském roce 2020 se silvestrovský výšlap oficiálně neuskutečnil kvůli lockdownu, kdy restaurace byly zavřené. Proto jsme tehdy jen v soukromém kroužku namířili na opačnou stranu než obvykle. V lese jsme se, místo do Záříčí vydali do Vlkoše, kde jsme si prohlédli zdejší betlém. Odtud jsme za Kanovskem odbočili na polní cestu, která nás přivedla až k mostu přes Moštěnku v zatáčce u Žalkovic. Po prohlídce žalkovského vánočního stromu a betléma jsme zamířili, už po silnici, do Kyselovic. V letošním roce byly sice restaurace otevřené, ale je nutné zde prokazovat „bezinfekčnost“. Nechtěli jsme proto diskriminovat neočkované spoluobčany, a protože se nám trasa v loni líbila, rozhodli jsme se ji letos zopakovat.

Sraz byl opět u studny, tentokrát ve 13:30 h, aby všichni byli po obědě, když cílem nebyla žádná restaurace. Sešlo se sice jen šest účastníků, ale počet není až tak důležitý, protože cílem je hlavně cesta. Po mrazivých dnech byli všichni řádně oblečeni a vybaveni svařáčkem na zahřátí. Venku se ale udělalo nezvyklé teplo, skoro 10 °C a svítilo sluníčko, takže bylo za chvíli všem horko a už u lesa se začaly odkládat některé vrstvy oblečení. Svařáček navíc všechny ještě více rozhicoval. Ve Vlkoši se jeden účastník kvůli ošklivému puchýři na patě s ostatními rozloučil a domů se vrátil autobusem. Na polní cestě do Žalkovic některým turistům začaly ubývat síly. Uviděli pěknou travnatou polní cestu, která vedla přímo směrem do Kyselovic, a chtěli si cestu zkrátit. Přestože jsme věděli, že cesta končí někde na hranicích katastru, rozhodli jsme se zkratku vyzkoušet, protože nikdo z nás tudy nikdy nešel. Polní cesta nás dovedla až ke Svodnici, která sbírá vodu z drenáží, vede po hranici katastrů a ústí do Moštěnky. Přišli jsme do místa zvaného Bahňák, ale jak jsme si mysleli, tady cesta končila a směrem ke Kyselovicím už bylo jen oseté pole, jehož rozmrzlá hlína se lepila na boty. Protože se už začalo stmívat, museli jsme se rozhodnout rychle, kudy dál. Někdo se vydal hledat cestu směrem na Vlkoš, někdo se vydal podél Svodnice směrem k Moštěnce na silnici, a někdo to vzal nejkratší cestou přes pole. Nakonec jsme se všichni sešli v Kyselovicích, zasmáli se stavu své obuvi, a povyprávěli si zážitky z posledního dobrodružného úseku cesty. U kyselovského betléma jsme zkonzumovali zbytky svařáčku, popřáli si krásný nový rok a unavení, ale spokojení se rozešli domů.

Co je Bahňák

Dalo by se říci, že letošní ročník rozšířil naše obzory, protože ani jeden z účastníků v místě, zvaném Bahňák nikdy nebyl. Toto místo je vidět ze silnice směrem na Žalkovice po levé straně (viz mapka). A jak vlastně Bahňák vznikl? V letech 1968 -1969 se zatrubňovalo koryto vodního toku Říka, který dosud volně protékal obcí Kyselovice. Voda se svedla do potrubí a koryto se zasypalo. Zemina na zasypání koryta se těžila právě z místa, zvaného Bahňák. Tím vznikla v tomto místě prohlubeň, ve které stála spodní voda a další voda možná napršela. Pamětníci vzpomínají na tento rybníček, kam si chodili jako děti hrát, nebo chytat ryby, či v zimě bruslit. Ani v té době už sem nevedla žádná cesta, takže se muselo přes pole. Prohlubeň pak zavezlo ZD Zámoraví, když bouralo nějaké staré budovy na farmě. Dnes už je zde jen pár stromů, zásyp pro zvěř a nic víc. Svého času měla obec v plánu udělat z tohoto místa přírodní prvek pro zvěř a další živočichy, ale bohužel celé toto místo leží v katastru obce Vlkoš. Na našem putování se ukázalo, jak je krajina v okolí Kyselovic neprostupná. Přitom zde dříve existovaly desítky cest, dnes zaoraných. Neškodilo by některé vybrané zase obnovit.

Magda Říkovská

Zelený kroužek označuje místo, zvané Bahňák. Leží u Svodnice a z Kyselovic k němu nevede žádná cesta.