Oslavy 2008 - výstava z historie obce a školy
Fotografie z výstavy a jejího zahájení naleznete ve fotogalerii v rubrice "Oslavy 2008 - zahájení" a "Oslavy 2008 - výstava".
V rámci oslav významných výročí obce byla v sobotu 23. 8. 2008 slavnostně otevřena výstava, věnovaná historii obce a škole v Kyselovicích. Součástí této vernisáže bylo i promítání historických filmových záběrů z obce, školy a z oslav z roku 1978.
Slavnostní shromáždění občanů před školou zahájil Antonín Hudeček, který spolu s manželkou Růženou Hudečkovou celou výstavu připravili a nainstalovali. S krátkým kulturním programem vystoupil Pěvecký sbor suchovských žen z obce Suchá nad Parnou ze Slovenska. Po projevu starostky obce, věnovaný historii obce a školy, navštívili výstavu první návštěvníci. Zároveň bylo zahájeno promítání historických filmů v hospodě, kde bylo pro všechny připraveno malé občerstvení.
Organizátory akce velmi potěšil velký zájem občanů, jak o promítání filmů, tak o prohlídku výstavy. Zájem o výstavu neopadl ani celý další týden, kdy byla improvizovaná výstavní síň ještě denně otevřena.
Z projevu starostky obce:
Naše obec je prastarého původu. Stála dávno předtím, než vznikly okolní obce a říká se, že je starší než města Kroměříž a Přerov, (které byly založeny až koncem 11. století). První písemná zmínka o obci byla nalezena v zápisech už z roku 1078, kdy kněžna Eufenie a její manžel Otto, údělný kníže olomoucký, založili benediktinský klášter v Hradišti u Olomouce a jemu darovali spolu s jinými osadami i ves Kyselovice. Z okresního archivu jsme získali kopii přepisu tohoto záznamu ze soupisu listin Čech a Moravy, který je součástí naší malé výstavy. Budeme se snažit pro obec získat do budoucna i kopii originálu této listiny, která je uložena v olomouckém arcibiskupství.
Protože je naše historie velmi obsáhlá dovolte mi, abych Vás v krátkosti seznámila s nejdůležitějšími mezníky v historii obce, které po sobě zanechaly dodnes nějakou stopu. Některé události jsou někomu notoricky známé, přesto mohou být pro mladší generaci nové.
V roce 1723 byla obec spojena do vlastnictví šternberského augustiniánského kláštera a z tohoto vlastnického vztahu vznikl znak obce Kyselovice. Augustiniáni dali postavit v obci zámek se všemi hospodářskými budovami, dále mlýn (nyní Seibertů) a malý zámek, tzv. „zámeček“, který obec koupila v roce 1910 pro zřízení fary. Zámek byl sídlem vrchnosti a bydlel v něm řeholní kanovník. V bývalém soudním okrese kroměřížském byly tehdy pouze čtyři zámky – v Kroměříži, v Kvasicích, v Chropyni a v Kyselovicích. Později kyselovské panství i se zámkem odkoupil olomoucký arcibiskup hrabě Chotek, který z něho učinil byt revírníků. V roce 1900 byl zámek postoupen nově zřízené parní rolnické mlékárně. Místo pro mlékárnu bylo vytvořeno v zámeckém traktu, kde kdysi bývaly panské maštale. S myšlenkou vybudovat v Kyselovicích mlékárnu přišel nadučitel Antonín Tihelka, který byl při nástupu do Kyselovic představen nejen školním a obecním úřadům, ale i revírníkovi Ignáci Buschovi na zámku, kde ho zaujaly nevyužité hospodářské budovy s velikým dvorem. Protože znal dobře mlékárnu v Záhlinicích, navrhl starostovi Františku Říkovskému, aby byla v zámku zřízena mlékárna. Oba tito pánové své myšlenky uvedli v život a ovlivnili život v obci na dalších 100 let. Z důvodu rozmachu mlékárenské výroby byl zámek v roce 1947 zbořen a na jeho místě byla postavena dnešní podniková budova. Sami uvidíte na vystavených fotografiích z původní mlékárny z roku 1926, jaká to je nenávratná škoda.
V roce 1862 byla zákonem upravena samospráva obcí, kdy si obce mohly začít samy spravovat obecní majetek. Prvním starostou obce Kyselovice byl zvolen rolník František Vymětal z č.45. Výčet dalších kyselovských starostů je také součástí naší výstavy. Nejdéle zastával svoji funkci starosta František Říkovský z č.41, který byl velmi podnikavým a houževnatým mužem, stojícím u všeho nového a významného. Stal se po právu čestným občanem obce Kyselovice.
Silnice z Kyselovic do Žalkovic, kterou všichni důvěrně známe, byla vybudována v roce 1881. Obě obce musely na novou silnici darovat pole a postarat se o kámen a štěrk. O devět let později byla na silnici upravena i polní cesta vedoucí přes Hradecka a Lhotska.
V roce 1893 obec odkoupila od manželů Němečkových vyhořelý hostinec č.20 a na jeho místě postavila hostinec nový, který zde stojí doposud. V čísle 57 ( ), kde byl starý obecní hostinec a palírna, byla místo toho zřízena pastýrna a hasičské skladiště.
Takže máme zámek, silnici, hospodu, co v obci ale ještě chybí je hřbitov a kostel. Obec Kyselovice patřila farou i hřbitovem do Vlkoše, a to až do roku 1900, kdy byl za vesnicí zřízen konečně hřbitov vlastní. Původně byl obehnán dřevěným laťkovým plotem, který ale dlouho nevydržel a byl v roce 1912 nahrazen plotem drátěným. Vepředu byl plot ozdobný s ozdobnou branou na níž je nápis: „Zde jsme sobě všichni rovni“. Tento plot zde stojí dodnes.
Po zřízení hřbitova se brzy začala plánovat stavba kostela. Stavět se začalo v roce 1904, podle návrhu architekta Félixe Skibiňského z Kroměříže. Chrám byl dokončen do dvou let a vysvěcen na den Andělů Strážných 2.září 1906. Kronikáři zaznamenali tuto slavnou událost takto: Již večer před svěcením měla vesnice slavnostní ráz. Okna všechna osvětlena, lampionový průvod, hudba, zpěvy. V neděli den byl překrásný. Vesnička byla plničká lidu domácího i přespolního. Celá dědina byla ověnčena, z každého domu vlál alespoň jeden červenobílý prapor. Svěcení trvalo až přes poledne. Budou o tom vyprávěti rodičové dětem svých dětí...
V lednu 1900 byla v obci založena podla Reiffeisenova vzoru záložna, která měla být ochranou středního stavu a měla rolnictvo a řemeslníky podporovat v jejich nahodilých neštěstích. „Spořitelní a záloženský spolek“ poskytoval laciný a rychlý úvěr a zprostředkoval kup a prodej hospodářských potřeb. Za desítky let své činnosti vykonala záložna pro občany mnoho dobrého. Sloužila jim a pomáhala v dobách, kdy to nejvíce potřebovali.
V naší obci, stejně jako v každé jiné dědině, záviselo v té době zaměstnání obyvatel obce výhradně na zemědělské výrobě. Proto byla mokrá léta hlavní příčinou, která přiměla obec, aby v roce 1904 provedla odvodnění zamokřených pozemků. Založeno bylo odvodňovací družstvo, aby se postaralo o melioraci mokrých polí. V katastrálním území naší obce tak bylo do 3 let odvodněno 320 ha obhospodařovaných pozemků.
Světová válka zasáhla naši vesnici ztrátou dvacetisedmi mužů. Byli to většinou mladí, nadějní a hodní hoši a muži, jejichž ztrátu oplakávala celá obec. Na památku jejich a k poctě jim byl na návsi postaven pomník padlých s reliéfem prezidenta Masaryka. Za druhé světové války byl pomník ukryt a v roce 1945 znovu obnoven. O vánocích téhož roku byl u pomníku vztyčen a krásně osvětlen Vánoční strom republiky, který zval lidi dobré vůle k milodarům.
Za první republiky byli v obci dva kováři, byli tu čtyři obchody, řezník, krejčí a zahradník. Hospody byly dvě, obecní a zadní. V obecní hospodě byla pro starousedlíky vyhrazena místnost zvaná občanská beseda.
Velkým pokrokem se stala v obci elektrifikace, která byla provedena v roce 1927. Elektrifikace u nás nebyla žádnou novinkou, protože už dva roky před světovou válkou vyráběl zdejší mlynář Jan Seibert elektriku místní z jeho vlastního mlýna, na kterou byla napojena část vesnice. V tehdejší době je možno mluvit o velkém pokroku, kterého dosáhla naše obec podnikavostí zdejšího mlynáře.
Po zavedení elektřiny do ulic a domů vyvstala otázka kanalizace obce. Do té doby byl vypouštěn tekutý odpad, tedy většinou močůvka, do příkopu, který vedl podél okraje silnice. O nutnosti kanalizace se vedly vášnivé hádky mezi mladou a starou generací. Přes tyto rozdílné názory byla kanalizace po roce 1930 provedena a slouží nám dodnes.
Něco ze školní historie:
První škola v Kyselovicích byla zřízena v roce 1788 a stála uprostřed horního konce vesnice, naproti č.13. Byla malá, se slaměnou střechou, jejím prvním učitelem byl Josef Demuth. V srpnu 1836 vypukl velký požár a zničil celý kout dědiny i se školou. Nová škola se postavila v roce 1840 na jejím dnešním místě v č.p.64, kde byl tehdy vyhořelý dům správce kyselovského panství. Postavena byla z vepřovic se šindelovou střechou, při ní byl malý dvůr a žádná zahrada. Teprve později byla zahrada přičiněním učitele Josefa Hanáka přidělena ke škole a byly postaveny školní hospodářské budovy.
Obec rostla a dětí školou povinných přibývalo. Proto se obec rozhodla starou školu zbourat a na jejím místě postavili v roce 1888 novou školu již dvoutřídní. V okresním archivu jsme našli účet od kamenické firmy z tohoto roku - za pět písmen“ŠKOLA“ a za pamětní desku, která je umístěna na chodbě. Fotokopie účtu je také součástí výstavy. V roce 1899 vzrostl počet žáků na 179 dětí, proto byla zřízena třetí třída, a to ze dvou pokojů učitele, dřevníku a prádelny. 179 dětí, to zní přímo neuvěřitelně. V tomto roce bylo v obci 147 domů a 900 obyvatel. Byl to skutečně nejvyšší počet obyvatel v celé historii obce. Pro srovnání - v roce 1930 bylo v obci 800 obyvatel, v roce 1970 680 a v současné době máme asi 490 obyvatel.
Mezi učitele, kteří se významně zapsali do dějin školy počítáme Josefa Hanáka, Antonína Tihelku, Rudolfa Olšanského a Františka Loučku. František Loučka byl zároveň ředitelem posledním. V roce 1976 byla škola zrušena a děti začaly dojíždět do školy v Chropyni. Ve školní budově vznikla zkušebna pěveckého sboru a několik let byla v přízemí knihovna. Po rekonstrukci v roce 1998 byla v přízemí místo knihovny zřízena malá tělocvična, která velmi ovlivňuje život v naší obci. Přestože se zde už děti neučí číst, psát a počítat, čas se zde nezastavil. Každý večer je zde rušno a je radost pozorovat, jak se ve škole střídají cvičenci od těch nejmenších dětí až po zralé ženy. Budova této školy má pro obec stálý význam.
Dovolte mi, abych svou řeč z naší historie zakončila slovy, která jsou na pamětním listě uloženém pod Božími mukami naproti družstevní farmy: „Buďte svorni, milujte svou vlast, milujte národ československý, milujte půdu, která vás živí, neboť z hroudy jsme všichni stvořeni a hrouda bude nás i vás krýt až dokončena bude pouť životní“.
Chtěla bych nejen naší obci, ale i nám všem popřát k těmto pomyslným 930 (devítistým třicátým) narozeninám vše nejlepší, aby vzkvétala a rozvíjela se, ale zároveň neztratila svou tvář. Aby se zde dobře žilo nejen nám, ale i našim dětem a dětem jejich dětí.